Eva Švankmajerová

Eva Švankmajerová, rozená Dvořáková se narodila 25. září 1940 v Kostelci nad Černými lesy. Byla to česká surrealistická malířka, scénografka, keramička, básnířka a prozaička. Většinu svého života spolupracovnice se svým manželem, výtvarníkem a filmovým režisérem Janem Švankmajerem.

Studovala na Průmyslové škole bytové tvorby řezbářství a následně studovala scénografii na Loutkářské katedře Akademie múzických umění. V roce 1958 se na DAMU poprvé setkala s Janem Švankmajerem, o dva roky později se za něj provdala, v roce 1963 jim narodila dcera Veronika, a v roce 1975 syn Václav.

Dílo Evy Švankmajerové je ideově ukotveno primárně v surrealismu a je reflexí konkrétních událostí i jejich vědomé a nevědomé, imaginární či snové reinterpretace.

Její výtvarný styl se od téměř neokubistické figurace vyvinul postupně ke stylizovanému pseudonaivismu a neoexpresionismu. Inspirovalo ji naivní a folklórní umění, ilustrace pohádek, ale i rébusy, hádanky a slovní hříčky.

S manželem tvořili keramiku popírající utilitární funkci keramiky a podněcující imaginaci. Některá jejich keramická díla jsou vytvořena jako kontinuální série, připomínající fázovou animaci, v některých dílech se snažili utilitární činnosti její magický rozměr, vrátit iracionalitě legitimitu.

Vytvářela také výtvarnou stránku nejen filmů Jana Švankmajera. Spolupracovala například na plakátech pro filmy Ovoce stromů rajských jíme a Lásky mezi kapkami deště. Filmové spolupráce s jejím manželem byly ale nejčastější. Její výtvarno najdete ve filmech Kyvadlo, jáma a naděje, Něco z Alenky, Spiklenci slasti nebo Otesánek. 

Literární tvorba Evy Švankmajerové se také opírá o surrealismus. Ať už jde o korespondenční román s Vratislavem Effenbergerem Biče svědomí, novela Jeskyně Baradla či nejaktuálněji vydané Dýně v zákulisí. 

Dílo Evy Švankmajerové, ať už výtvarné, či literární, je nadčasové a stále rezonuje ve společnosti, přestože zemřela již před více než dvaceti lety.